Nemoci koček

HCM (Hypertrophic cardiomyopathy)

HCM neboli hypertrofická kardiomyopatie je onemocnění srdečního svalu s genetickou predispozicí. Je to snížená schopnost srdečního svalového vlákna se smršťovat, čímž dochází k tomu, že z takto poškozeného srdce se nevytlačí do žilního systému všechna krev. Organismus se srdci snaží pomoci, takže přidává další svalová vlákna, bohužel opět se sníženou schopností smršťovat se, na místa, kde původní vlákna nezvládají svoji práci. Výsledkem takového snažení organismu je ztluštění srdeční přepážky a vyplnění srdeční komory špatně fungujícím srdečním svalem, výrazně zvětšenými srdečními předsíněmi a špatné vypuzování krve do cévního systému. Necirkulující (zbytková) krev v srdeční předsíni má pak tendenci se srážet, tedy vytvářet sraženiny (tromby), které se mohou uvolnit do cévního řečiště a následně způsobit ucpání cévy (embolie).

Rhinotracheitida

Virová kočičí rhinotracheitis je akutní infekční onemocnění domácích i exotických koček, které se projevuje kýcháním, rýmou, zánětem spojivek a horečkou. Je způsobeno kočičím herpesvirem, je rozšířeno po celém světě a postihuje kočky jakéhokoliv stáří, přičemž koťata jsou k onemocnění mnohem vnímavější. Po infekci se do několika dní objevuje kýchání, zvýšená teplota, až 41 stupňů, výtok z nosu a očí, který je nejprve vodnatý, pak se mění na hlenovitý až hnisavý. Oči i nos jsou slepeny sekrety, kočka necítí vůni krmiva a ztrácí chuť k jídlu. Kočka, která se nakazí v době březosti, potratí. Není-li zavčas zahájena účinná terapie, zánět přechází i na průdušnici, paranasální dutiny a na oční rohovce se tvoří vředy. Stav může přejít v chronický zánět dutin a chronickou rýmu. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje v hromadných, málo hygienických chovech s nedostatečnou ventilací, s nedostatečným krmením nebo ve stresujícím prostředí. Prevencí je rutinní vakcinace. Nejen chovné kočky, ale všechny kočky by měly být každoročně vakcinovány. Koťata je možno vakcinovat již od stáří 6 týdnů, používá se kombinovaná vakcína.

Panleukopenie

Akutní extrémně infekční virové onemocnění koček, které se pro těžký a většinou infaustní průběh nazývá mor koček. Původcem je velmi odolný virus, který přežívá v prostředí i několik let a je málo ničen běžnými desinfekčními prostředky.

Vnímavé jsou všechny kočkovité šelmy, domácí i divoké, také norci a medvídek mýval. Nejčastěji onemocní koťata ve věku 2 - 6 měsíců, u dospělých koček může onemocnění někdy probíhat jen subklinicky, bez výraznějších projevů onemocnění. Nástup onemocnění je náhlý, někdy může připomínat otravu. Kočka je velmi skleslá a sklíčená, má bolesti břicha, opakovaně zvrací a má vodnatý průjem. Nepije ani nepřijímá krmivo, se ztrátou tekutin rychle nastupuje dehydratace. Zaujímá typický postoj, leží u misky s vodou nebo krmivem, hlavu má skloněnou k misce, končetiny skrčené pod tělem s lopatkami výrazně vystupujícími, opírá se o sternum a bradu. Tělesná teplota bývá zpočátku zvýšená nebo kolísavá, klesá na subnormální před smrtí. U dospělých koček při slabé infekci může někdy probíhat v mírné formě, bez výrazných klinických projevů, jen jako nechutenství s déle trvajícím průjmem a skleslostí. Pokud onemocní březí kočka, dochází ke vstřebání plodů, případně jejich mumifikaci, potratu nebo porodu mrtvých plodů. Narodí-li se živá koťata, která se infikovala v děloze nebo těsně po narození, mohou přežívat, ovšem do života si nesou následky ve formě neschopnosti koordinace pohybu, případně i slepotu vzhledem k postižení mozečku. Tento stav je nevratný a nelze jej ovlivnit léčbou.

Podobné příznaky jako panleukopenie může vyvolat akutní otrava jedy, také salmoneloza, při mírnějším průběhu je možné mít podezření i na FeLV. Mimo klinických příznaků panleukopenie a zvláštní polohy kočky lze onemocnění diagnostikovat podle typického krevního nálezu - snížení počtu bílých krvinek (panleukopenie), podle kterého je onemocnění nazýváno.

Terapie je problematická a ne vždy úspěšná hlavně při perakutním průběhu onemocnění. Nejdůležitější je prevence. Koťata imunních matek se rodí s pasivní imunitou, která přetrvává 8 - 12 týdnů po narození. V té době by měla být koťata vakcinovaná vhodnou vakcínou, vždy však po dvanáctém týdnu stáří, kdy už nemají mateřské protilátky a jejich organizmus si dovede dostatečně vytvořit vlastní protilátky. Při přetrvávající možnosti nákazy v prostředí, je vhodné přeočkovat koťata ve stáří 6 měsíců, vždy však jeden rok od poslední vakcinace, pravidelně a doživotně.

Feline Immunodeficiency virus (FIV) neboli kočičí AIDS

Kočičí AIDS byl objeven v roce 1986 v kolonii koček v Kalifornii. Toto onemocnění se vyskytuje u koček na celém světě. Původcem onemocnění je retrovirus, který patří do skupiny lentivirů, stejně jako virus HIV, který vyvolává onemocnění AIDS u člověka. U obou infekcí dochází k postupné destrukci bílých krvinek, které chrání organizmus proti infekčním chorobám. FIV stejně jako AIDS jsou nevyléčitelné. Infekce jsou druhově specifické, což znamená, že člověk se nemůže nakazit virem kočičí FIV a kočky naopak lidským HIV.

FIV se nachází ve slinách a ostatních tělních tekutinách, přenáší se přímým stykem koček. Onemocnění se vyskytuje spíše u nekastrovaných toulavých koček, proto jsou nejčastějšími přenašeči volně chovaní kocouři. Infekce se přenáší převážně kousnutím. Nakazit se mohou i koťata v časném období po porodu. Pokud se matka nakazí v období březosti, dochází k potratům. Kočka, která má protilátky proti FIV již před krytím, přenáší je na koťata, a proto může být krevní test takových koťat pozitivní, ale neidentifikuje infekci. Stejně jako protilátky lze přenést i samotný virus z matky na koťata, a to přes placentu v prenatálním věku, nebo v průběhu porodu překousnutím pupeční šňůry.

Akutní infekce postihuje krevní, lymfatický a imunitní systém. V důsledku narušeného imunitního systému pak dochází k diversifikaci bakteriálních a plísňových infekcí. První dny po nakažení se u kočky objeví pouze nepatrné všeobecné příznaky nemoci jako jsou například zvýšená tělesná teplota. S největší pravděpodobností majitel kočky tyto změny ani nezaregistruje. První příznaky onemocnění velmi rychle pominou a kočky jsou pak v perfektním zdravotním stavu několik měsíců i let. Postupem času však mohou být infikovaní jedinci vnímavější k různým infekcím a toto se projeví apatií, zduřením žláz, matnou srstí, teplotou, hubnutím. Postižené kočky mívají zánět sliznice dutiny ústní, zánět spojivek s výtokem z očí, chudokrevnost a průjem. U nemocných zvířat se častěji vyskytují určité druhy nádorů, ale mohou mít zasažen i centrální nervový systém, což se bude projevovat změnou chování, křečemi, demencí apod.

Nemocné kočky nemají naději na vyléčení. Při dobré péči mohou ale přežívat i několik let. V té době je nutné zajistit, aby se nemohly stýkat s jinými kočkami a nepřenášely nákazu dál. Vhodným řešením je kastrace, čímž se zabrání rozmnožování, tedy i přenosu onemocnění. Majitel musí počítat s tím, že onemocnění se bude postupně zhoršovat, budou se vracet projevy chronického onemocnění, které se léčbou pouze omezí. Vzhledem k tomu, že nemocné kočky mají zcela rozvrácený imunitní systém, nelze je očkovat proti žádným infekčním chorobám. Nutnost držení kočky doma a zabránění styku s jinými je zcela nezbytná. Proti FIV dosud není vakcína.

Feline Infectious Peritonitis (FIP) - infekční zánět pobřišnice (peritonea) koček

Onemocnění způsobuje vir ze skupiny koronavirů. Onemocnění není mezi kočkami přenosné. Přenosný je pouze kočičí koronavirus, který žije ve střevě mnoha koček a nepůsobí žádné větší potíže. Z tohoto viru teprve mutací vzniká zhoubný virus FIP. Mutovaný virus však ztrácí schopnost se z organismu vylučovat, takže postižené zvíře není pro ostatní rizikové. Kdy a za jakých okolností dojde k mutaci nelze ovlivnit ani předvídat.

Onemocnění se projevuje ve dvou formách - efuzivní, tzv. mokré, a neefuzivní, tzv. suché formě. V prvém případě je nemoc charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní a jejich výsledkem je nahromadění tekutiny v obou dutinách. Napadeny bývají játra, slezina, plíce, mozek, oči a lymfatické uzliny. Přítomnost tekutiny je většinou patrná pohledem či pohmatem. Kočka špatně dýchá, má žloutenku, je dehydrovaná a ztrácí na váze. Většina koček zemře v několika týdnech na zástavu dýchání či srdeční činnosti, pokud se jí naplní plíce tekutinou, vlastně sama sebe utopí.

V případě "suché formy" organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách. Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.

FIP je velmi těžké diagnostikovat, krevní testy se nespecializují na virus FIP, ale na celý kmen koronavirů. Spolehlivou diagnostiku lze provést pouze pitvou. Existuje očkování ve formě nosních kapek, které lze užít pouze v případě, že máme absolutní jistotu, že je kočka zdravá a není ani bacilonosič.

Feline Leukemia Virus (FeLV) - kočičí leukemie

Stejně jako FIV je i FeLV onemocnění vyvolané retroviry a způsobuje u koček poruchu imunity spojenou s nádorovým bujením. FeLV je onemocněním, které se vyskytuje po celém světě a není vázáno k žádnému konkrétnímu plemeni koček.

Virus kočičí leukémie se nachází v tělních tekutinách, nejčastěji ve slinách. Přenáší se poměrně snadno slinami, močí, mlékem a pohlavním stykem. K přenosu dochází například tím, že nakažená kočka jí ze stejné misky, olizováním. Matky infikované virem FeLV, i když samy dosud neprojevují příznaky onemocnění, až v 80% předčasně porodí mrtvé plody nebo nedonošená koťata ihned po porodu hynou. Živě narozená koťata jsou infikována již při narození a dále se infikují mlékem matky. První příznaky onemocnění se mohou projevit 3 až 36 měsíců po infikaci.

Padesát procent koček nakažených virem kočičí leukémie hyne v důsledku destrukce bílých krvinek, které jsou jedním z nejdůležitějších obranných činitelů organismu. To nechává kočky bezbranné proti celé řadě dalších choroboplodných zárodků. Dalším důležitým problémem, který v důsledku infekce vzniká, je chudokrevnost a nádorová bujení. Rovněž může docházet k neplodnosti, k potratům, k rození mrtvých nebo velmi slabých koťat, k zánětům očí, k prudké ztrátě tělesné hmotnosti, k onemocnění střev a k poškození nervů. Nakažená kočka se může zdát zdravá a to i po dobu několika měsíců, ovšem osm z deseti infikovaných koček hyne do tří let od doby nakažení. Vzhledem k tomu, že klinické příznaky, zvláště v počátku onemocnění, nejsou zcela specifické, diagnóza se opírá o zjištění protilátek krevním testem.

Jestliže nemoc propukne, nezní zatím žádný způsob jak ji zastavit. Léky mohou pouze pomoci, aby se kočka cítila celkově lépe, nebo pomoci při léčbě dalších infekcí, které se mohou projevit v důsledku infekce FeLV, ale lék přímo na FeLV zatím neexistuje. Je proto velmi důležité dbát na prevenci. Vakcinace zabrání infekci asi u 80% očkovaných koček. První vakcinace se provádí u koťat již ve stáří asi 8 - 10 týdnů, pro udržení stálé a dostatečné hladiny protilátek, kočky se musí přeočkovávat vždy jednou ročně. Jestli již došlo k nakažení, na očkování je už pozdě a je zbytečné.

Caliciviróza

Caliciviróza je virové onemocnění koček, které je rozšířeno po celém světě. Postihuje kočky v jakémkoliv věku, koťata jsou citlivější. Mimo rýmy, zánětu spojivek a horečky se objevují také eroze až vřídky na sliznici dutiny ústní, zvláště na jazyku. Komplikací je infekce běžnými bakteriemi a vznik hnisavého zánětu, který může přecházet i na plíce. Onemocnění je provázeno nechutenstvím, rozšiřuje se kapénkovou infekcí z nemocných zvířat. Prevencí je vakcinace kombinovanou vakcínou s každoroční revakcinací.

Chlamydióza

Chronické infekční onemocnění dýchacího aparátu koček, které je provázeno zánětem spojivek, rýmou, případně i postižením plic. Je vyvoláváno bakterií Chlamydia psittaci, která může být vzájemně přenosná mezi nemocnými kočkami a člověkem. U člověka může probíhat jako lehká forma zánětu spojivek, vyskytuje se ale velmi zřídka.

Inkubační doba je delší než u jiných respiračních onemocnění, a to 7 - 10 dnů. Citlivé jsou kočky jakéhokoliv stáří, nejvíce vnímavá jsou koťata ve stáří 2 - 6 měsíců. Mnohdy onemocnění probíhá bez výraznějších klinických projevů, zhoršuje se, pokud se přidruží i jiné infekce.

Nejprve se objevuje kýchání, kašlání a výtoky z očí, potom se přidává ztížený dech, nechutenství, výtok slepující nosní otvory, slzení a světloplachost. Pokud bakterie napadnou zažívací a reprodukční orgány, obvykle tam nevyvolávají projevy onemocnění.

Pokud je kočka jinak v dobré kondici, proběhne chlamydióza při dobré péči o pacienta, čistění očí a uvolňování nosních otvorů jako lehké onemocnění. Větší problém působí u koťat, která se infikují krátce po porodu. Tam může probíhat formou komplikovaných zánětů spojivek.

Proti chlamydióze existuje vakcína. U vakcinovaných koček případná infekce dýchacího traktu má lehčí a kratší průběh. Ve větších kočičích společenstvích, zvláště tam, kde se odchovávají koťata, je vakcinace proti chlamydióze vhodná, stejně tak tam, kde se již infekce dříve vyskytla. Po první vakcinaci se kočky do 4 týdnů revakcinují, dále se vakcinace opakuje po roce.